Jdi na obsah Jdi na menu
 

Tak a je to tu! Warrtík má devastátorské období. Nevím, zdali to přičítat k tomu, že mu budou za dva dny tři měsíce a možná ho začínají svědět zoubky, nebo prostě jen neví, co roupama dělat. Každopádně já si to " užívám" :-)

Nic si před ním nemůže být jistý - od smetáčku počínaje a česnekem v poličce konče. Má spostu svých hraček, ale ty už ho samozřejmě nezajímají a láká ho vše, co by nemělo. No jo jak se říká, zakázané ovoce chutná asi opravdu nejlépe. Nebo alespoň ve Warrantově případě to platí. Ze všech mých plyšáků udělal invalidy. Většina jich přišla o nosy a z těch zbývajících čouhají bílé, měké chomáčky, jimiž byli vycpáni. Samozřejmě že přede mnou a Michalem se k nim chová dobře, takřka je ignoruje, ale jen zůstane v pokoji sám, tak se na nich vyřádí. Snad se jim mstí za to, že oni jsou na posteli a poličce u ní a on tam nesmí.


Obrazek


Při činu většinou není dopaden. Když po svém návratu otevřu dveře do pokoje a vidím po na zemi ty zmrzačené chudáčky, tak už je Warrt dávno ve svém pelíšku a dívá se na mě ospalýma, šikmýma očičkama s výrazem, jako by mi chtěl říct: " Vůbec nechápu, co se jim stalo, asi se mezi sebou poprali, zatím co jsem spal! " Tak mi nezbývá nic jiného, než ty zdemolované chudáčky posbírat. Sice u toho hubuju, ale to je mu už stejně fuk a nebo dělá, že to neslyší a tak většinou vezmu vodítko a jdeme společně vybít energii ven.

Nerada ale v posledních dvou dnech zjišťuji, jak malý přehled o množství Warrtíkovo energie mám. Ačkoliv jsme byli včera hodinu a půl na procházce, kde si asi tak dvacet minut hrál s jiným pajskem a já doufala že, už je dostatečně vymrzlej a utahanej, tak mě během dvou hodin přesvědčil o opaku.

Po návratu domů dostal misku s vlažným mlékem a porci kuřecích krků s rýží. Zblajznul to a lehl si do pelíšku a začal usínat. Tak jsem ho v pokoji nerušeně nechala a šla si číst na počítač. Počítač mám hned ve vedlejší místnosti a tak jsem si říkala, že uslyším, až se vzbudí, jelikož určitě bude chtít ke mně a bude kňučet. Jak jsem se jen spletla. Warrtík mě asi od mého hltání informací nechtěl rušit a zřejmě usoudil, že ten postarší mikroplyšovej gauč by se měl už vyměnit. Moje rozhodování, zda koupit brzy jiný, mi ulehčil asi dvaceti centimetrovou dírou na jeho boku.

No a dnes ráno jsem ho dala na chvilku na dvorek a mezi tím jsem mu připravovala snídani. Nakrájela jsem mu zadní hovězí na kostičky, uvařila k tomu těstoviny, přistrouhala mrkvičku, rozmíchala žloutek a kápla trošku rakytníkového oleje. Když jsem ho pustila dovnitř a on se tou dobrotou začal cpát, šla jsem vyluxovat granulule , které přes noc rozházel kolem misky. Mohlo to trvat tak deset minut, ale i to tomu malýmu zrzounovi stačilo na to, aby objevil moji kožešinovou kabelku za dva tisíce, kterou jsem zapoměla na židli. Upravil jí sestřih po svém a uděla odvětrávací prostor.

 

Tak nevím, jestli má Warrtík cit pro umění Feng Schuey a snaží se mě zbavovat některých vecí a tím pročistit tok energie a nebo chce posílit moji nervovou soustavu. Každopádně dny s ním nejsou jednotvárné a vždy mi je něčím zpestří, i když je to třeba nějakou takovouhle neplechou. S plyšákama si už stejně nehraju, gauč byl starej a u kabelky budu mít alespoň důvod si koupit novou ;-)

7.1.2008